Život v obchoďáku ..

Tak jsem zjistila, že většinu věcí, co potřebuji, tu seženu a zařídím ve zdejších obřích obchoďácích :-). V obchoďáku je banka, autoškola, bazén, knihovna, kino, divadlo, kopycentrum, fotky na pas, sjezdovka (tam teda nechodím), kadeřník .. Takže na první pohled je fajn, že je vše na jednom místě. Bohužel v obchoďácích nefungují GPSky. A GPSka mi nahrazuje část mozku, na kterou u mě pánbu zapoměl. Takže si do obchoďáku beru turistické boty a nechávám si víc jak hodinovou časovou rezervu na hledání cesty. U vchodů jsou sice všude stánky s informacemi, ale rada typu "druhá doleva, 2 patra nahoru a pak ulička v pravu" je pro někoho bez orientačního smylu smrtící a děsivá. Stejně tak informační tabule se seznamem obchodů a s mapou jsou pro mě noční můra, jen seznam obchodů s mapou tu zabere opravdu několik metrů a ty mapky s červenou tečkou, kde stojím, ty byly pro mě záhada i v Čechách.
Tak jsem si šla včera udělat pasové fotky a to jsem si říkala, super, tam už jsem jednou byla, tak to snad zvládnu. Jo zvládla, obchod jsem našla už na druhý pokus, ale musí se tam na fotky 15min čekat, tak jsem si šla koupit pití do kavárny, ve které jsem taky předtím už byla - asi jen 100m od fotografa. No a když jsem se vrátila tak, jako by ty obchody někdo zamíchal a na místě fotografa byla kosmetika. No nakonec jsem obchod s pomocí asi 3 dobrých lidí, co mi postupně ukázali cestu našla, ale nějak ve mě každým dnem roste panika, kdy zase budu muset jít něco zařídit do obchoďáku.
Večer, když jsem dorazila domů, tak jsme na uklidnění s Dejanou vyrazili na promenádu na Marině a daly si, i když ani jedna nekouříme, šíšu. Dejana sice u toho celou dobu kašlala a pak jí bylo špatně, ale já jsem si to užila, asi vzhledem k mojí dlouhé kuřácké minulosti :-).

 Na šíše s Dejanou - Marina Walk

Lečo s arabským chlebem ..

Tak jsem právě dokuchtila k večeři lečo a přikusuji k němu arabský chléb. Nic podobné českému chlebu jsem tu nenašla, jen ten tousový, co chutná jako něco mezi pěnou a blátem, tak jím radši arabský :-).
Předem se musím omluvit, za dlouhé intervaly mezi příspěvky, ale bohužel, co mi začala práce, tak je to jízda - brzo ráno vstát, celý den v práci, pozdě večer domů, připravit na další den a ideálně stihnout nějakou aktivitu proti vyhoření - hobby a spát. Kromě pátku, kdy vyrážím na celý den na pláž.

Mrkněte na pár obrázků ...

Práce

O práci se mi moc psát nechce, jelikož tam trávím skoro všechen čas. Tak jen že obsah práce je pro mě podobný jako v Čechách - pracuji jako školitel IT, ale firemní kultura a lidi zase úplně jiní. Popis by asi vydal na knihu, na školení mi chodí dámy zahalené v černém a pánové v bílých róbách a exoticky uvázaných šátcích na hlavách. Všude jsou krom toalet také motlitebny a školící centrum zaměstnává několik řidičů, kteří rozváží studenty na metro a do hotelů (někteří se sem jezdí školit z Ománu, Kuvaitu, Nigérie... a dalších exotik). Bohužel firemní kultura je jiná spíše v negativním slova smyslu, postrádám tu respekt k zaměstnancům a jakýsi 'lidský' přístup, který mi v Evropě přišel jako samozřejmost. Navíc jsem jaksi zjistila, že jsem v celé Dubaji asi jediný přistěhovalec, který tu není kvůli penězům. Zdá se mi, že Dubai přitahuje kariéristy, největší hodnotou je tu drahé auto, luxusní dům nebo jiný majetek. Ceněný je tu bohatý člověk, nikoliv člověk, co něco umí, lidi se tu dělí pouze dle výše platu. Ale doufám, že to je jen první dojem.

Hobby

I když nemám moc volna, tak bez volejbalu, knížek a filmů nebo salzy nemůžu existovat. Zatím jsem se zapsala na volejbal jednou týdně. Dubaj mi zatím, co se týče koníčků, připadá jako ráj. Jsou tu jízdárny, všechny druhy tance včetně salzy, divadelní ochotníci, ..prostě všechno možné.

Našla jsem tu několik malých knihoven a jednu dokonce přímo v nákupním centru Mall of Emirates, tak jsem se hned zaregistrovala a nabrala knihy o Dubaji. Knihovna je sice malinká a nemá ani elektronický katalog, ale díky za ni.

Kamarádi

Hurááá, mám tu už 3 celé kamarády.

1. Nico, Ital - bydlí kousek ode mne a seznámili jsme se přes coachsurfing.com. Sice na mě moc nemá čas, pořád pracuje, navrhuje interiéry, ale aspoň jednou za čas pokecáme kousek odsud v kavárně

2. Paraq, Ind - taky ho znám z coachsurfing.com, našel mi tohle ubytování. Je moc hodný, občas jsme se sešli na pokec, ale teď je na mě naštvaný, protože jsem mu "ukradla" Dejanu. Dejana je Němka, co cestuje kolem světa a zrovna teď je na pár dní v Dubaji. Bydlela u Paraqa a nějak se pohádali, tak jsem jí nabídla, že může být u mě, tak teď bydlí u mě, ale Paraq se mnou od té doby nemluví. No až Dejana odjede, tak ho to snad přejde.

3. Dejana, Němka - na pár dní moje spolubydlící, zastavila se na své 2 roční cestě kolem světa v Dubaji. Je fajn, dělíme se o jedno letiště, chodíme spolu na pláž a po večerech mi vykládá historky z cest.

Je toho spousta, co bych ještě ráda napsala, ale mám jen chvilku, než se zase pustím do přípravy do práce. Časem by to mělo být lepší, tak napíšu víc.

Málem jsem vyhrála půl milionu ..

A ještě jedna vtipná historka. Před chvílí mi volal na moje nové místní číslo chlapík a představil se jako zástupce místního mobilního operátora, prý jsem byla vylosována a vyhrála jsem půl milionu dirhamů, což je na naše asi 2.5 milionu. Poslal SMS s nějakou aktivací a já jsem čekala, co to bude za boudu. Pak mě několikrát přepojili až se mnou začali domlouvat, že přijedou s televizí předat osobně peníze. No a já trubka jsem se šla učesat a oblíknout, když jako přijede ta televize předat mi tu výhru. No samozřejmě, že to byl podvod, získali docela fikaně moje celé jméno a přes tu aktivaci se nabourali na moji telefonní samoobsluhu. No jo, holt jsem teď blondýna .. Nikolko (kadeřnice) asi se budu muset zase vrátit k té zrzavé :-).

Přílet a první dojmy ...

Milí přátelé,

zdravím z nové destinace, tentokrát z blízkého východu, ze země šejků a mrakodrapů: Dubaje. Opět jsem získala pracovní příležitost v exotice. Kdybyste se právě chystali závidět, tak nemusíte, protože platově jsem si pohoršila a životní standard se mi sníží. Ale teplo, moře a zážitky mi to doufám vynahradí :-).

Jsem tu 6tý den a bydlím v hotelu a hledám ubytko, než mi za pár dní začne práce. Najít krásné ubytování u pláže není vůbed žádný problém, pokuď máte cca 2.000.000,- v hotovosti  na účtě na roční nájem, který se platí na celý rok předem.  Naštěstí, jsem přes známeho z coachsurfing.com sehnala pronájem garsonky jen na měsíc  a u metra. Sice v Praze by za to byla celá vila, ale holt tady mezi šejkama jsem socka.

První dojmy mám veskrze pozitivní, připadám si trochu jak kdybych přiletěla do Anglie, výborné služby a všude komfort.  Všichni mluví anglicky, je tu prý 80% cizinců, co sem jezdí za prací a jen 20% místních. Na místní šejky v práci nenarazíte, ti se prohání ve svých tryskáčích nebo luxusních autech a na práci mají nás cizince, trubky, co sem jedem makat 6 dní v týdnu, 8 hodin bez nároku na dovolenou :-).  O práci napíšu až příště jelikož nastupuji až příští týden.

Co se týče kulturních šoků, tak to není takový nápor jako třeba Indonésie. Šoky jsou spíše zajímavosti než nepříjemnosti, jako třeba dámské taxíky, které řídí ženy v růžových oblečcích :-). I když nepříjemnosti také, jako třeba veřejná doprava, která je použitelná maximálně pro turisty jako atrakce – za tu dobu, co jsem tu, jsem se potřebovala dostat na několik míst v centru i mimo centrum a ani na jedno z nich MHD nejede, i když na mapě to tak vypadá :-). Například moje pracoviště je v části města zvané Business Bay, říkala jsem si hurá do práce můžu metrem a je to kousek, na mapě jsem našla zastávku metra Business Bay. Tak vystupuji z metra a ze skleněného vestibulu už vidím svoji budovu a ejhle, nikde není východ. Tak se ptám bezpečáka a ten mi tvrdí, “ale paní, tady žádný východ není, to musíte výstupním tunelem a do Business Bay tady vlevo nemůžet jít pěšky, tam není východ z metra a cesta pro pěší, tam musíte taxíkem. “ Takže jsem šla výstupním tunelem z metra asi kilometr směrem od mé budovy a pak si musela vzít taxíka, který mě dovezl zpět k vestibulu metra z druhé strany. A takhle to bude každý den do práce a z práce J. Řídit tu nemůžu, dokud neudělám jejich řidičák a to prý trvá 3 i více měsíců.

Když jsem hledala ubytování přes internet, tak jsem měla obavu, aby vzdálenost do práce nebyla moc velká, abych netrávila hodiny dojížděním. Když jsem přijela do města, tak se moje obava změnila na – abych nebydlela moc vysoko, protože ono od nějakého dvoustého patra ten čas, co člověk stráví ve výtahu by mohl být delší než pak těch 10km přes město. Je to tu totiž mrakodrap, kam se podíváte, je to taková trochu klaustrofobie. Naštěstí ten podnájem, co jsem sehnala je v nejnižší budově široko daleko a mám to jen ve 14 patře.

Tak tady je moje garsonka ...

 

Jinak je mi tu trochu smutno, chybí mi kamarádi a pokec, volejbal, salza, deskovky... tak jakmile vyřeším bydlení a základní věci, tak budu hledat nějaký aktivity. Je tu spousta stájí, tak bych si možná mohla vzpomenout na svoje “jezdecký” léta a někam chodit do klubu, nebo na nějaký beachvolej.

Taky najít nové kamarády není úplně jednoduché. Vzpomínám, jak jsem to zvládla v Indonésii, ale tam to asi bylo snadné, tam se každý chce kamáradit s vysokou bohatou cizinkou. Ale tady? Kdo se chce kamarádit s podivnou sockou ve středním věku, co sem přijela makat za místní. A jak se vlastně hledá kamarádka, ono to trvá, když se s někým seznámíte, tak to nejde hned říct “Nechceš se mnou kamarádit?..” No a navíc, když ji třeba ještě pořádně neznám a pak se ukáže, že ona je ještě větší socka než já, no tak to s ní nebudu chtít kamarádit já :-). Tak nevím, to musím promyslet strategii.
Nebo bych mohla kamarádit s tím klukem, co mi dohodil ten podnájem, ten je moc hodný. Je z Indie, akorát bych mu nemohla o sobě moc říct, on je strašně pracovitý. Pořád jen pracuje  a všechny peníze si šetří na koupení bydlení pro rodinu. Do Dubaje jel jen pro to, že dostal výhodnou finanční nabídku. Když mu řeknu, že já tady mám míň peněz než doma a co vydělám, tak utratím za cestování, párty pro kamarády a koníčky a žádné své bydlení nemám, jen hypotéku, tak si bude myslet, že jsem blázen. No...bude myslet, odhalí , že jsem blázen.

Takže přátelé, výzva pro vás, doufám, že mě tady v tom nenecháte a přijedete mě brzy navštívit. Karimatka až dvě se mi do garzonky ještě vejdou .. a pozor .. garzonka je cca 20min od pláže a je v ní velký stůl na kterém se dají hrát deskovky :-).